JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Dobré sousedské vztahy byly a jsou důležité pro pokojný chod naší slavie. Dronovým záběrem vidíme Koháč & spol. v plné kráse, podíváme se však na naší jedenáctku sousedů (jak symbolické u fotbalového klubu) jednotlivě.

V první řadě je to řeka Malše s úchvatným Malým jezem, na fotce z povodní 1954 nám ukazuje, co dovede. V pozadí jsou další bližní, Samson s pěknými budovami pivovarských bytů a nad nimi spilkou, vlevo je dům Navarů, kteří vlastnili i zahradu u tréninkového hřiště, na které postavili v roce 2006 Soldánů.

Poválečný letecký snímek z roku 1946 ukazuje kolonii pěti domů kolem hřiště, které zrealizoval stavitel Petráš v letech 1935-36, tedy krátce po založení klubu.

Za nastoupenými hráči je vpravo dům JUDr. Rychetníka, který byl za války v koncentráku, nyní ho vlastní rodina Dvořáků. Vlevo bydleli Romanovi, ruská emigrace po říjnové revoluci, po válce přidělili nemovitost Světelům, od devadesátek zde stojí nový barák Kučerů.

Syn Světelů hrával za dorost a poté i za muže, na fotce je v béčku Kohíku, za zády ještě s dřevěnou hranatou brankou.

Za osmdesátkovým dorostem je vila Ing.Kamarýta, posléze v majetku Kladenských. Syn Karel, přezdívaný Kláda je nahoře třetí zprava.

V pozadí mladších žáků z roku 1981 je dům původních majitelů Albrechtů, který posléze přešel do vlastnictví rodiny Grupáčů.

Za Honzou Staňkem a Ondrou Starczewskim je vpravo vila Málků ze 70. let, předtím tam měl sad se zahradní boudou pan Sláma. Kolonii uzavírá dům pana Hrušky a paní Jonyové, který rozšířil do současné podoby zubního centra MUDr. Petr Kulovaný.

Kulda je významným podporovatelem našeho klubu, několikrát také hrál za naše staré pány a vedl si velmi dobře.

Sousedskou pouť zakončíme dvěma sportovními oddíly. Za Kohinorákama ie dřevěná loděnice kanoistů, která byla povodněmi 2002 zničena, tím skončila i činnost vodáků.

A pak tu máme za našimi žáky z roku 1988 velmi milé nohejbalisty, kteří již přes půlstoletí válí nejen svůj sport, ale take tenis.

Pyšníme se krásnou lokalitou Malého jezu, bylo by pěkné žít v pospolitosti s našim okolím i nadále. Není to nádhera?

Aby bylo možné do 1.A postoupit, bylo nutné rok před tím vyhrát také okresní přebor. A to se právě podařilo! Tady máme naše borce, kteří na jaře setřásli dotírající Jankov, v plné parádě.

Je tedy jasné, že jsme vyhráli 2 soutěže po sobě a vrátili na Koháč A třídu po 13 letech. Představujeme naše vysmáté šampióny ze sezóny 2006/2007, je vidět, že jsou skvělá parta, o fotbalové kvalitě nemluvě.

Vraťme se ale k samotnému poslednímu zápasu, ve kterém jsme již měli postup v kapse. Soupeřem nám byl 16.6. 2007 Čtyrák, oba týmy v záběru na perfektně připraveném pažitu před utkáním.

Z průběhu zápasu vybíráme moment, kdy se kapitán Michal Bez staví ke své parádní disciplíne, přímáku.

A pak samozřejmě situaci, která předcházela gólu, když si Radim Matoušek brazilsky zpracuje a křížnou ranou skóruje. Byla to jediná branka, derby jsme vyhráli 1:0.

Ústřední postavou těchto úspěchů byl trenér Václav Hojdar, na fotce je evidentně spokojený. Přidáme nevídanou statistiku: v tomto vítězném dvouletém tažení jsme zaznamenali ojedinělou šňůru 34 po sobě jdoucích mistráků bez prohry.

Venca na to nebyl v realizáku samozřejmě sám, svými bohatými herními zkušenostmi mu pomáhal David Mareš jako asistent, Milan Novotný byl uváděn jako masér, ale dělal vše potřebné.

Významnou roli sehrál jako manažer a vedoucí týmu Franta Lisa, který se o hráče staral jako o vlastní. Na počest postupu zahrál na svou bicí soupravu a je patrné, že hráči ho měli rádi.

Tenkrát byl správcem Pepík Reinhardt, na obrázku s naším speciálním bidlem na lovení míčů z řeky. Za ním jde take výborně upravená hrací plocha.

Nesmíme zapomenout na klubové fanoušky, před plůtkem sedí bývalý výborný hráč Michal Polák se svým milovaným psem Rockym, je to již 15 let, co nás Poly opustil.

V postupové euforii hráči naskákali do Malše, David Mareš ovšem svědomitě hlídá soudek s pěnivým mokem.

Následovala tradiční dokopná s opékáním prasátka, tato byla zvláště pohodová po zaslouženém prvenství v 1.B třídě.

Na závěr dodáme, že na Koháči se po tomto postupu hrála 1.A třída nepřetržitě dlouhých 19 let, až v minulé sezóně se po 60. letech podařil postup do krajského přeboru.

V mottu je přítomný čas, protože naše stará garda válela a válí dodnes. Připomínáme, že tato nejstarší kategorie vznikla již v roce 1933, kdy se datuje počátek našeho klubu. Začneme borci ještě pod hlavičkou Tatranu ČB.

Staří páni našeho klubu byli u vzniku „Budějovické 33“. Klement Dvořák společně s Vláďou Hubeným z Hrdějovic v hospodě na Borku v roce 1978 ustanovili tuto soutěž pro hráče starší 33 let. Začala se hrát pravidelně o rok později ve dvou skupinách, účastníky byly týmy z Budějovic a blízkého okolí. Kléma stojící vedle osvěžujícího se Pepíka Drhy.

Později byla posunuta věková hranice hráčů nad 35 let. O organizaci se u staré gardy od počátku starala dvojice Kléma Dvořák a Jirka Beneš, později Franta Nedbal a Milan Souček, všechny je vidíme na pěkné fotografii.

Vrátíme se v čase zpět do sedmdesátek, na snímku v horní řadě co osoba, to pojem. Zprava Jaroslav Dvořák, tehdejší předseda, Petr Brejžek, duchovní otec dívčí kopané, Václav Novák, vynikající brankář slavné klubové éry, Václav Loula, obětavec tělem i duší a bratři Láďa a Míla Boudové, pan střelec a pan rozhodčí.

Naši nejstarší měli i výjezdy, tady jsou na parádním záběru z rožmberského podhradí. A opět můžeme spatřit jednu osobnost vedle druhé.

A máme tu osmdesátky, které otevíráme společným fotem se čtyřmi bratry Dvořáky, Karlem, Mírou, Pepíkem a Láďou.

Následuje momentka, z které vypíchneme Radka Tejmla, v horní řadě 4. zleva, který za Kohík hrál i v mužích a jehož syn byl výborným obráncem Dynama.

Z další fotky vybíráme gólmana Tondu Drvotu, který léta čapal za naše áčko. Jeho vnuk Víťa Kubal zase proháněl nejednoho obránce a dodnes hraje za starou gardu, jablko nespadlo daleko od stromu.

Ke starým pánům neomylně patří Hynkův memoriál, na tomto záběru přebírá vítězný pohár z rukou Jirky Beneše naše klubová ikona Franta Nedbal, přihlížejí Honza Růžička a Petr Schuster.

Pokračujeme snímkem, kterým vyzdvihneme Václava Sýkoru, nohoře 2. zleva, který byl neúnavným fotbalovým dříčem, bohužel tragicky zahynul, ve vzponínkách ale zůstává s námi.

Předposledním fotem s plejádou našich legend poukážeme na Petra Doudu, dole vlevo, který hrával za naší mládež i muže, byl obráncem, přes kterého málokdo přešel.

Rozloučíme se milou fotkou našich starých pánů, když už to nejde na hřišti, tak rádi posedí a poklábosí u dobrého pivečka. Tak to má být, my mladší před vámi smekáme.