JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Vypůjčili jsme si název slavného westernu, který přesně sedí na našeho kohinoráka Milana Novotného. Celá desetiletí byl jednou z hlavních tváří klubu, jako každý na Koháči měl svou přezdívku, „Bony“ a tak ho znalo celé okolí.

Milan byl na hřišti denně a pomáhal všem našim kategoriím, na snímku je s mladšími žáky, na pozadí je zavěšen amplion, ze kterého zněla dokola píseň Josefína.

Milánek jezdil I na venkovní zápasy, zde ho vidíme na turnaji starších žáků ve Vyšším Brodě.

Účastnil se samozřejmě i oslav, tady je v plné kráse s harmonikářem a Evou Bezovou (manžel hrál za muže, syn je šéftrenér mládeže a vnuk válí za dorost) po jednom z Hynkáčů.

S dorostenci v různých dobách si výborně rozuměl, tento je z raných devadesátek pod trenérem Honzou Růžičkou a vedoucím Slávou Zemanem.

Ve starých pánech se sešel s opravdovými fotbalovými matadory, sedm z nich včetně jeho samého je v naší síni slávy.

Milan uměl dobře dámu, z tohoto popudu uspořádal Ota Kindermann třikrát turnaj v této deskové hře, tzv. Bonycup, můžeme se podívat na výsledky 2 ročníku.

Že byl Milánek vodní živel víme všichni, když byl mladší hrával u Maláku na kávu, což byla kombinace honičky a schovávané ve vodě. Na fotce je s Honzou „Grigou“ Staňkem v řece po postupu do 1.A třídy v roce 2007.

O rok později byl na letním soustředění starších žáků v Přední Výtoni na Lipně, kde trénovali naši mladíci na hřišti přimo u přehrady.

Staral se o pitný režim, občertvení, nosil ochotně fotbalové pomůcky, byl plnohodnotným asistentem. Večer řídil opékačku, která byla hráčům odměnou za perfektní tréninkový přístup.

Bony byl slavný i po sportovní stránce, na celostátních hrách lidí s Downovým syndromem na Julisce stál dvakrát na stupních vítězů. Bylo to v hodu kriketovým míčkem a v běhu, medaile mu předávala naše sportovkyně z nejlepších, paní Věra Čáslavská. Na fotografii je zase s osobou nejdražší, s maminkou Miladou.

Silné pouto měli s Davidem Marešem, který byl skoro tři desítky let hospodským, vídali se tudíž neustále. Milánek jezdil na nákupy a pomáhal, kde bylo třeba. Je symbolické, že oba vstoupili do naší síně slávy společně.

Milan Novotný byl malý vzrůstem, ale velký srdcem a tím vším, čím byl.

Běhací neboli kondiční zimní soustředění byla specialitou tuzemského fotbalu, nevyhla se tedy ani nám. Z šedesátek vidíme pěkně vystajlované kohinoráky v jednotných teplákovkách na neznámmém místě.

Další obrázek ukazuje tým Reginy, který se skládal skoro výhradně z našich hráčů na soustředění v šumavské Nové Peci.

Na začátek osmdesátek vzpomíná Honza Novotný: “S trenérem Rynešem jsme byli dvakrát ve Zvonkové, jeli jsme vlakem do Horní Plané, pak přes zamrzlou přehradu na podnikovou chatu družstva Jihokov, tu nám zajistil předseda Karel Štěch.” Na dotaz, jaká byla náplň, Kalvera odpovídá: “Žukov (trenérova přezdívka) nás honil po okolních kopcích, běhali jsme také do Nové Pece a zpět.”

V devadesátkách se jezdilo na tréninkové kempy Na Skautí u Jivna. Nejprve pod trenérem Petrem Schusterem, pak pod Honzou Růžičkou, který zařídil ubytovnu, měl totiž nedaleko chatu. Na fotce je v jídelně kanonýr Jirka Mráz, vedle něj brankář Zdeněk Bobr, který měl i pár juniorských repre startů. Vlevo sedí Robert Štědroňský, pan fobalista, obrovský talent, který zůstal bohužel nenaplněn.

Pod dozorem koučů jsme běhali k Mrhalu, což je docela “vostrej” kopec, pak kolem celého rybníka, nakonec jsme mohli hrát za odměnu fotbálek na místním hřišťátku.

Také mládež měla svá soustředění, vybíráme to v Chlumu u Třeboně z roku 2008, kde byli naši mladší a starší žáci, na snímku z jídelny v panelákové ubytovně sklářského učiliště před videoukázkou.

Z téhož souska je foto starších žáků před zápasem s místními stejně starými mladíky.

Končíme místem, kde jsme byli nejčastěji, zpovídali jsme Vencu Hojdara: „Měl jsem chatu v Horní Pěně na Jindřichohradecku, tak mě napadlo, jestli bych se nedomluvil v penzionu Sigma v nedalekém Dolním Ždáru s rodinou Kocábů, která ho provozovala. A klaplo to, od roku 2003 jsme tam s Johnem jezdili s oběma dorosty.

Postupně se přidali muži, které Venca převzal v roce 2005 a posléze také oba žákovské týmy. Úžasný pan Kocáb s rodinou nám byli hostiteli přes 10 let. Fotbálek se hrával na minihřišti nad penzionem, na fotografii je v pozadí trenér Martin Horčička (tatínek plejera mužů Matěje).

Samozřejmě, že hráči polykali po okolních cestách take povinné kilometry, zde pětice starších dorostenců.

Herní příprava probíhala na blízké umělce v Horním Žďáru, momentka ukazuje starší žáky s trenéry z roku 2009.

U druhé branky z pozdější doby můžeme vidět oba dorosty, starší vedl Honza Pirnos a mladší Karel Šíma.

Dalo by se říci, kdeže loňské sněhy jsou, pěkné vzpomínky ale zůstávají.

Díky panu Václavu Loulovi se dochovala precizně psaná kronika dorostu z let 1960 – 1975. Začíná rovnou krajským přeborem, který jsme jako 2.nejvyšší soutěž své kategorie tehdy hráli ještě pod hlavičkou Tatranu ČB. Tým pod trenérem Rudolfem Ždiarským a vedoucím Josefem Suchým (dědeček Martiny Suché) dosáhl na celkové výborné 6.místo.

V roce 1962 jsme pro úbytek hráčů přihlásili pouze okresní přebor, ze kterého jsme na jaře úplně odstoupili. Petr Brejžek dává na podzim 1964 juniory opět dohromady a přihlašuje III.třídu. Fotka je z další sezóny před mistrákem na Včelné.

Na dalším snímku pan Brejžek kontroluje legitimace ČSTV, ve kterých musela být vylepena platná členská známka, byly spolu s registračními průkazy nezbytnou součástí, aby byli hráči připuštěny ke hře.

Sezónu 1965/66 jsme zakončili postupem do okresního přeboru. Momentka zachycuje naše mladíky při dost statické rozcvičce před zápasem v Roudném.

Petr Brejžek postupně přechází k ženskému týmu, dorost přebírá jako trenér Jiří Pavlíček, vedoucím se stává Lumír Janda.

Na další fotografii můžeme vidět naše vyfešákované dorostence v polocivilu. Nahoře třetí zleva je Tonda Ždiarský (strýc Rendy), který je naším věrným fanouškem.

V juniorském týmu z přelomu šedesátek a sedmdesátek jsou hned tři naši budoucí členové sině slávy, Pepík Levý, Jirka Beneš a Franta Oupic.

Bohužel nevíme, kdo byl kronikář, malou ukázkou z roku 1972 smekáme klobouček před neznámým autorem. Jak vidno branku dal Pavel Hraba, další člen sině slávy.

Pohled do historie dorostu uzavřeme fotem z 8.9.1973 před domácím utkáním se Spartakem Trhové Sviny. Stojící zleva: Hornát, Vojta, Eibl J., Žemlička, Valter a Jerhot, dole Plemátl, Eibl P., Zifčák, Racek a Liebl.

Jsou to pěkné toulky naší minulostí, pane Loulo, ať je Vám země lehká.